K evangeliu 3. neděle postní
Voda, která se stane v nitru člověka pramenem – Ježíšova věta z dnešního evangelia se vyplnila jak na samařské ženě, tak i na spoustě dalších obyvatel, kteří říkali: už věříme ne proto, co jsi nám řekla, ale proto, že jsme sami poznali a uvěřili, že on je tím Mesiášem, který má přijít na tento svět.
To je znamením přijaté víry – že k Boží slovo nepřichází jen zvenčí, ale zevnitř; tušíme, že je to Duch Svatý, kdo k nám promlouvá, resp. kdo z nás mluví. Každý člověk je vlastně konvertita, a díky tomu apoštol: aby jeho víra byla opravdu „jeho“, potřebuje dospět k tomu, že se voda do něj vlévaná stane životodárným pramenem.
Proč Ježíš usvědčuje Samařanku? Proč najednou, znenadání, stočí řeč k jejím předchozím vztahům i k tomu současnému? Bylo to skutečně potřeba? Ano, bylo, protože je třeba pravdivosti, jestliže nemáme zůstat ve vztahu s Kristem na povrchu, v teoretických disputacích.
I k tomu nás vede postní doba; abychom se stali více pravdivými ve vztahu k lidem i k Bohu (proto kajícnost, která strhává masky, nutí člověka pravdivě si přiznat své hříchy a prosit za odpuštění).
Jsme na cestě k obnově křestních slibů (na vigilii na Bílou sobotu), a třebaže nevíme, jak letošní Velikonoce proběhnou, přesto se stále znovu zaměřujme na jádro té obnovy, kterým je zřeknutí se Zlého a vyznání víry:
· uvědomění si, že nechceme dělat kompromisy s hříchem
· chceme žít ve svobodě, kterou nám získal Kristus
· chceme žít podle toho, co vyznáváme ve Vyznání víry, a tu víru chceme žít zevnitř, ne jen vnějškově:
- nejen „mluvit o Bohu“, ale navázat s ním kontakt
- nejen si „plnit náboženské povinnosti“, ale žít s Bohem osobní vztah
- nejen „říkat modlitby“, ale mluvit s Bohem – zcela osobně a otevřeně
- nejen „přijímat svátosti“, ale čerpat z nich sílu a radost
- nejen „dodržovat desatero“, ale ptát se, k čemu mě Bůh dnes zve
- nejen přijímat označení „bratři a sestry“, ale přijmout lidi kolem sebe jako pevnou součást svého života
Jinými slovy: připustit si Ježíše a jeho evangelium k tělu, i když riskujeme, že nás to docela změní – to je totiž v pořádku. Postní doba nás v nás má obnovit ten pramen živé vody – a slavnostní obnova křestních slibů se má stát vnější pečetí této vnitřní obnovy.
